cvik I
[cvɪk]
(2. j. cviku, 6. j. cviku, 6. mn. cvicích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. (na co; na čem; s čím)
pohyb těla zaměřený na zdokonalení, zlepšení fyzického stavu:
protahovací / posilovací / rehabilitační cviky
akrobatické / gymnastické cviky
sestava cviků
cviky na hrazdě / na nářadí
dělat cviky na záda / břicho
Cvik opakujte čtyřikrát.
2.
zdokonalování se v nějaké dovednosti, tělesné zdatnosti nebo duševní schopnosti stálým opakováním, procvičování, trénink • takto získaná dovednost, zručnost:
Připravit sushi, to chce cvik.
Cvik nezískáte jinak než praxí.
Po chvilce cviku snadno dokážete odhadovat, která z možností bude zvolena častěji.
Nezabere mi to ani moc času, jelikož už mám cvik.
Snažíme se hrát alespoň jednou týdně, abychom nevyšli ze cviku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvɪk]
(2. j. cviku, 6. j. cviku, 6. mn. cvicích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. (na co; na čem; s čím)
pohyb těla zaměřený na zdokonalení, zlepšení fyzického stavu:
protahovací / posilovací / rehabilitační cviky
akrobatické / gymnastické cviky
sestava cviků
cviky na hrazdě / na nářadí
dělat cviky na záda / břicho
Cvik opakujte čtyřikrát.
2.
zdokonalování se v nějaké dovednosti, tělesné zdatnosti nebo duševní schopnosti stálým opakováním, procvičování, trénink • takto získaná dovednost, zručnost:
Připravit sushi, to chce cvik.
Cvik nezískáte jinak než praxí.
Po chvilce cviku snadno dokážete odhadovat, která z možností bude zvolena častěji.
Nezabere mi to ani moc času, jelikož už mám cvik.
Snažíme se hrát alespoň jednou týdně, abychom nevyšli ze cviku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)