cvičení
[cvɪčeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1. (na čem; s čím; na co)
tělesné cviky směřující k upevnění zdraví, fyzické zdatnosti a odolnosti:
rehabilitační / kondiční / relaxační cvičení
cvičení na míči / se švihadlem
cvičení s hudbou / na hudbu
cvičení zaměřené na posílení svalů
Pravidelným cvičením získáte krásnou a pevnou postavu.
2. (koho2)
činnost, akce směřující k upevnění znalostí, dovedností, návyků, zručnosti, výcvik:
vojenské / hasičské cvičení
cvičení policejních psů
zúčastnit se požárního cvičení
Letecké manévry budou součástí rozsáhlého taktického cvičení.
Hudebník se pravidelným cvičením dostává krůček po krůčku na vyšší úroveň.
□ duchovní cvičení
1. náboženství organizované setkání věřících spojené s modlitbami, meditacemi, přednáškami ap.
2. procvičování duševních schopností, meditace
3. (z čeho)
úkol, zadání, zprav. v učebnici nebo cvičebnici, k upevňování znalostí, vědomostí:
slohové cvičení
pravopisná / doplňovací cvičení
Učitel zadal žákům domácí cvičení z matematiky.
Museli jsme vypracovat všechna cvičení a naučit se slovíčka.
4. (z čeho)
vyučovací hodina zaměřená na upevnění a procvičení učiva:
povinná laboratorní cvičení
praktické cvičení z lékařské chemie
absolvovat přednášky a cvičení
◊ cvičení dělá mistra
člověk získává dokonalou dovednost, zručnost nebo znalost něčeho jen dlouhodobým a trpělivým procvičováním
◊ slohové / řečnické / rétorické cvičení hanlivé, žertovné
samoúčelný text nebo projev formální povahy:
Verdikt ministerstva je slohové cvičení bez řádné technické argumentace.
Jednání jsem opustil, protože to byla jen řečnická cvičení, k ničemu to nevedlo.
Dáváme přednost praktickým krokům před rétorickým cvičením.
► cvičeníčko
[cvɪčeňiːčko]
(2. j. -čka, 6. j. -čku, 2. mn. -ček, 6. mn. -čkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
tanečky a cvičeníčko pro děti
cvičeníčko na míčích
2.
cvičeníčko na rozvoj řečových dovedností
Záchranáři by si měli udělat nějaké to cvičeníčko.
3.
slohové cvičeníčko
→ i cvičit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvɪčeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1. (na čem; s čím; na co)
tělesné cviky směřující k upevnění zdraví, fyzické zdatnosti a odolnosti:
rehabilitační / kondiční / relaxační cvičení
cvičení na míči / se švihadlem
cvičení s hudbou / na hudbu
cvičení zaměřené na posílení svalů
Pravidelným cvičením získáte krásnou a pevnou postavu.
2. (koho2)
činnost, akce směřující k upevnění znalostí, dovedností, návyků, zručnosti, výcvik:
vojenské / hasičské cvičení
cvičení policejních psů
zúčastnit se požárního cvičení
Letecké manévry budou součástí rozsáhlého taktického cvičení.
Hudebník se pravidelným cvičením dostává krůček po krůčku na vyšší úroveň.
□ duchovní cvičení
1. náboženství organizované setkání věřících spojené s modlitbami, meditacemi, přednáškami ap.
2. procvičování duševních schopností, meditace
3. (z čeho)
úkol, zadání, zprav. v učebnici nebo cvičebnici, k upevňování znalostí, vědomostí:
slohové cvičení
pravopisná / doplňovací cvičení
Učitel zadal žákům domácí cvičení z matematiky.
Museli jsme vypracovat všechna cvičení a naučit se slovíčka.
4. (z čeho)
vyučovací hodina zaměřená na upevnění a procvičení učiva:
povinná laboratorní cvičení
praktické cvičení z lékařské chemie
absolvovat přednášky a cvičení
◊ cvičení dělá mistra
člověk získává dokonalou dovednost, zručnost nebo znalost něčeho jen dlouhodobým a trpělivým procvičováním
◊ slohové / řečnické / rétorické cvičení hanlivé, žertovné
samoúčelný text nebo projev formální povahy:
Verdikt ministerstva je slohové cvičení bez řádné technické argumentace.
Jednání jsem opustil, protože to byla jen řečnická cvičení, k ničemu to nevedlo.
Dáváme přednost praktickým krokům před rétorickým cvičením.
► cvičeníčko
[cvɪčeňiːčko]
(2. j. -čka, 6. j. -čku, 2. mn. -ček, 6. mn. -čkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
tanečky a cvičeníčko pro děti
cvičeníčko na míčích
2.
cvičeníčko na rozvoj řečových dovedností
Záchranáři by si měli udělat nějaké to cvičeníčko.
3.
slohové cvičeníčko
→ i cvičit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)