cupitat
[cupɪtat]
(3. j. -tá, rozk. -tej, čin. -tal, podst. jm. -tání)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo cupitá kde; kam; kudy; ~)
jít rychlými, drobnými kroky • jít vůbec syn. cupat, cupkat:
Drobnými krůčky cupitala k mamince.
Maličký psík poslušně cupital vedle své paní.
Cupitala za ním na vysokých podpatcích.
Hodila obálky s penězi do tašky a cupitala domů.
podst. jm. Z vedlejší místnosti byl slyšet šramot a cupitání myší.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cupɪtat]
(3. j. -tá, rozk. -tej, čin. -tal, podst. jm. -tání)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo cupitá kde; kam; kudy; ~)
jít rychlými, drobnými kroky • jít vůbec syn. cupat, cupkat:
Drobnými krůčky cupitala k mamince.
Maličký psík poslušně cupital vedle své paní.
Cupitala za ním na vysokých podpatcích.
Hodila obálky s penězi do tašky a cupitala domů.
podst. jm. Z vedlejší místnosti byl slyšet šramot a cupitání myší.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)