cupat
[cupat]
(3. j. cupá, cupe, rozk. cupej, čin. cupal, podst. jm. cupání)
sloveso nedokonavé
expresivní
cupkat
[cupkat]
(3. j. cupká, rozk. cupkej, čin. cupkal, podst. jm. cupkání)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo cupá kde; kam; kudy; ~)
jít rychlými, drobnými kroky • jít vůbec syn. cupitat:
Děti cupají vedle maminek.
Barborka cupkala do kuchyně.
Mláďata cupají za matkou.
Myši cupkaly po podlaze.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cupat]
(3. j. cupá, cupe, rozk. cupej, čin. cupal, podst. jm. cupání)
sloveso nedokonavé
expresivní
cupkat
[cupkat]
(3. j. cupká, rozk. cupkej, čin. cupkal, podst. jm. cupkání)
sloveso nedokonavé
expresivní
(kdo cupá kde; kam; kudy; ~)
jít rychlými, drobnými kroky • jít vůbec syn. cupitat:
Děti cupají vedle maminek.
Barborka cupkala do kuchyně.
Mláďata cupají za matkou.
Myši cupkaly po podlaze.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)