glosovat
[glosovat]
(1. j. -suji, -suju, 3. j. -suje, 3. mn. -sují, -sujou, rozk. -suj, čin. -soval, trp. -sován, podst. jm. -sování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo glosuje {co; „…“})
vyjadřovat, vyjádřit (často kritické) hodnocení aktuální situace, události, problému ap., komentovat:
glosovat současnou situaci
Rád glosuje politické dění.
Autorka knihy vtipně glosuje každodenní život ve městě.
Pořádání akce starosta glosoval slovy, že někdo asi nemá co dělat.
„Jako na ústředně,“ glosuje hajný, jen co položí několikátý hovor v řadě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[glosovat]
(1. j. -suji, -suju, 3. j. -suje, 3. mn. -sují, -sujou, rozk. -suj, čin. -soval, trp. -sován, podst. jm. -sování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo glosuje {co; „…“})
vyjadřovat, vyjádřit (často kritické) hodnocení aktuální situace, události, problému ap., komentovat:
glosovat současnou situaci
Rád glosuje politické dění.
Autorka knihy vtipně glosuje každodenní život ve městě.
Pořádání akce starosta glosoval slovy, že někdo asi nemá co dělat.
„Jako na ústředně,“ glosuje hajný, jen co položí několikátý hovor v řadě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)