frustrace
[frustrace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
zklamání, pocit marnosti, beznaděje v důsledku překážky v uspokojení vlastních potřeb, v naplnění přání, ideálů ap.:
trpět frustrací
Neúspěch může vést k frustraci.
Je dobré nevybíjet svoji nahromaděnou frustraci výbuchem vzteku.
Ve veřejnosti sílí pocit všeobecné frustrace a zklamání z voleb.
med. sexuální frustrace
psych. existenciální frustrace
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[frustrace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
zklamání, pocit marnosti, beznaděje v důsledku překážky v uspokojení vlastních potřeb, v naplnění přání, ideálů ap.:
trpět frustrací
Neúspěch může vést k frustraci.
Je dobré nevybíjet svoji nahromaděnou frustraci výbuchem vzteku.
Ve veřejnosti sílí pocit všeobecné frustrace a zklamání z voleb.
med. sexuální frustrace
psych. existenciální frustrace
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)