cuknout
[cukno͡ut]
(3. j. cukne, rozk. cukni, čin. cukl, cuknul, čin. ž. cukla, podst. jm. cuknutí)
sloveso dokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo, co cukne čím; s čím, s kým; ~)
prudce a krátce trhnout, škubnout:
Jen pohrdavě cukl koutkem úst.
Instinktivně jsem cukl s vozíkem, abych ho zastavil.
Zafoukal vítr a cuknul s námi.
Vlak v zatáčce cuknul.
podst. jm. Tramvaj s cuknutím zastavila.
2. (co cukne komu) (~ cukne komu v čem)
prudce, trhavě, samovolně se pohnout, škubnout:
Cuklo mu v rameni.
Koutky úst mi lehce cukly.
3. kolokviální vyšší
odstoupit od nějakého záměru, rozmyslet si něco:
Někteří na poslední chvíli cuknou.
Ještě pořád může od koupě cuknout.
Ze své kandidatury nemůžu cuknout.
Klub nakonec cuknul a z podpisu smlouvy sešlo.
Všechno nasvědčuje tomu, že ani jedna ze stran necukne a spor půjde ke smírčí komisi.
nedokonavé k 1, 2 → cukat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cukno͡ut]
(3. j. cukne, rozk. cukni, čin. cukl, cuknul, čin. ž. cukla, podst. jm. cuknutí)
sloveso dokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo, co cukne čím; s čím, s kým; ~)
prudce a krátce trhnout, škubnout:
Jen pohrdavě cukl koutkem úst.
Instinktivně jsem cukl s vozíkem, abych ho zastavil.
Zafoukal vítr a cuknul s námi.
Vlak v zatáčce cuknul.
podst. jm. Tramvaj s cuknutím zastavila.
2. (co cukne komu) (~ cukne komu v čem)
prudce, trhavě, samovolně se pohnout, škubnout:
Cuklo mu v rameni.
Koutky úst mi lehce cukly.
3. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo cukne ~; od čeho; z čeho)Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
odstoupit od nějakého záměru, rozmyslet si něco:
Někteří na poslední chvíli cuknou.
Ještě pořád může od koupě cuknout.
Ze své kandidatury nemůžu cuknout.
Klub nakonec cuknul a z podpisu smlouvy sešlo.
Všechno nasvědčuje tomu, že ani jedna ze stran necukne a spor půjde ke smírčí komisi.
nedokonavé k 1, 2 → cukat 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)