cukat
[cukat]
(3. j. cuká, rozk. (ne)cukej, čin. cukal, podst. jm. cukání)
sloveso nedokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo, co cuká čím; s čím, s kým; ~)
prudce a krátce trhat, působit trhavé pohyby, škubat:
Cukal jsem prutem a snažil se třpytku uvolnit.
Fotit se skoro nedalo, jak mi vítr cukal s rukou.
2. (co cuká komu) (~ cuká komu v čem)
prudce, trhavě, samovolně se pohybovat, škubat:
Neustále mi cuká pravé oko.
V ráně na palci mi cuká.
V obličeji mu nervózně cukalo.
◊ mít cukání [něco udělat] kolokviální vyšší
mít (velkou) chuť něco udělat, uskutečnit:
Měla jsem cukání sáhnout po cigaretě.
Před pěti lety jsem měl cukání odejít do ciziny.
Neměl jste cukání vynechat tréninkovou dřinu?
dokonavé k 1, 2 → cuknout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cukat]
(3. j. cuká, rozk. (ne)cukej, čin. cukal, podst. jm. cukání)
sloveso nedokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo, co cuká čím; s čím, s kým; ~)
prudce a krátce trhat, působit trhavé pohyby, škubat:
Cukal jsem prutem a snažil se třpytku uvolnit.
Fotit se skoro nedalo, jak mi vítr cukal s rukou.
2. (co cuká komu) (~ cuká komu v čem)
prudce, trhavě, samovolně se pohybovat, škubat:
Neustále mi cuká pravé oko.
V ráně na palci mi cuká.
V obličeji mu nervózně cukalo.
◊ mít cukání [něco udělat] kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
mít (velkou) chuť něco udělat, uskutečnit:
Měla jsem cukání sáhnout po cigaretě.
Před pěti lety jsem měl cukání odejít do ciziny.
Neměl jste cukání vynechat tréninkovou dřinu?
dokonavé k 1, 2 → cuknout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)