cuk
[cuk]
(2. j. cuku, 6. j. cuku)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
prudké krátké trhnutí, cuknutí:
cuk svalu
Smyslem cviku je udržet rovnováhu a vyrovnávat mírné cuky.
Nehnul brvou, žádný cuk v koutku. náznak úsměvu
◊ mít cuky [něco udělat] kolokviální
mít (velkou) chuť něco udělat, uskutečnit:
Měl jsem cuky vyrazit do ciziny.
Mám cuky mu zavolat, jestli už je v pohodě.
→ vcukuletu, v cukuletu, v cuku letu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cuk]
(2. j. cuku, 6. j. cuku)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
prudké krátké trhnutí, cuknutí:
cuk svalu
Smyslem cviku je udržet rovnováhu a vyrovnávat mírné cuky.
Nehnul brvou, žádný cuk v koutku. náznak úsměvu
◊ mít cuky [něco udělat] kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
mít (velkou) chuť něco udělat, uskutečnit:
Měl jsem cuky vyrazit do ciziny.
Mám cuky mu zavolat, jestli už je v pohodě.
→ vcukuletu, v cukuletu, v cuku letu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)