couvat
[co͡uvat]
(3. j. couvá, rozk. couvej, čin. couval, podst. jm. couvání)
sloveso nedokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo couvá ~; odkud; kam; s čím; čím) (co couvá ~; odkud; kam)
pohybovat se zpět, dozadu • pohybovat něčím zpět, dozadu:
couvat z garáže / do garáže
couvat s nákladním vozem
couvat traktorem
Měsíc couvá. ubývá
Pes couval ke dveřím.
Strojvůdce minul poslední stanici a musel couvat o několik metrů.
podst. jm. Při couvání je potřeba mít dobrý výhled dozadu.
2. expresivní (kdo couvá z čeho; od čeho; před čím)
upouštět od nějakého rozhodnutí, úmyslu, přesvědčení ap. syn. ustupovat:
couvat před zodpovědností
Vládní koalice couvá z reforem.
Nakonec otočil a od návrhu pomalu couvá.
dokonavé k 1, 2 → couvnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[co͡uvat]
(3. j. couvá, rozk. couvej, čin. couval, podst. jm. couvání)
sloveso nedokonavé
⟨něm.⟩
1. (kdo couvá ~; odkud; kam; s čím; čím) (co couvá ~; odkud; kam)
pohybovat se zpět, dozadu • pohybovat něčím zpět, dozadu:
couvat z garáže / do garáže
couvat s nákladním vozem
couvat traktorem
Měsíc couvá. ubývá
Pes couval ke dveřím.
Strojvůdce minul poslední stanici a musel couvat o několik metrů.
podst. jm. Při couvání je potřeba mít dobrý výhled dozadu.
2. expresivní (kdo couvá z čeho; od čeho; před čím)
upouštět od nějakého rozhodnutí, úmyslu, přesvědčení ap. syn. ustupovat:
couvat před zodpovědností
Vládní koalice couvá z reforem.
Nakonec otočil a od návrhu pomalu couvá.
dokonavé k 1, 2 → couvnout 1, 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)