cop
[cop]
(2. j. copu, 6. j. copu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
1.
spletené prameny vlasů na konci sepnuté zprav. gumičkou:
klasický cop ze tří pramenů
Upletla si copy.
Dnes vypadá usedleji než v dobách, kdy nosil dlouhý cop.
□ francouzský cop
cop splétaný těsně u hlavy postupným přibíráním pramenů
2.
co připomíná cop 1, něco spleteného, pletenec:
vázat copy z cibule
Copy jeden přes druhý moc neutahujeme, protože vánočku ještě necháváme nakynout.
► cůpek
[cuːpek]
(2. j. cůpku, 6. j. cůpku, 6. mn. cůpcích, cůpkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
bělostná paruka s cůpkem a černou mašlí
holčička s cůpky do pasu
2.
cibule svázané do cůpku
malé cůpky z válečků těsta
zdrobnělé → copánek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cop]
(2. j. copu, 6. j. copu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
1.
spletené prameny vlasů na konci sepnuté zprav. gumičkou:
klasický cop ze tří pramenů
Upletla si copy.
Dnes vypadá usedleji než v dobách, kdy nosil dlouhý cop.
□ francouzský cop
cop splétaný těsně u hlavy postupným přibíráním pramenů
2.
co připomíná cop 1, něco spleteného, pletenec:
vázat copy z cibule
Copy jeden přes druhý moc neutahujeme, protože vánočku ještě necháváme nakynout.
► cůpek
[cuːpek]
(2. j. cůpku, 6. j. cůpku, 6. mn. cůpcích, cůpkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
bělostná paruka s cůpkem a černou mašlí
holčička s cůpky do pasu
2.
cibule svázané do cůpku
malé cůpky z válečků těsta
zdrobnělé → copánek
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)