clonit
[cloňɪt]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ň, čin. -nil, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo cloní co; co {čím; před čím}) (co cloní co; čemu; před čím)
chránit, zakrývat, zprav. před světlem syn. stínit:
clonit si rukou oči před sluncem
Terasu clonila velká bílá plachta.
2. slang: sport (kdo cloní komu; kde)
blokovat protihráče:
Útočníci clonili protihráčům před brankou a doráželi odražené puky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cloňɪt]
(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ň, čin. -nil, trp. -něn, podst. jm. -nění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo cloní co; co {čím; před čím}) (co cloní co; čemu; před čím)
chránit, zakrývat, zprav. před světlem syn. stínit:
clonit si rukou oči před sluncem
Terasu clonila velká bílá plachta.
2. slang: sport (kdo cloní komu; kde)
blokovat protihráče:
Útočníci clonili protihráčům před brankou a doráželi odražené puky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)