civět
[cɪvjet]
(3. j. civí, 3. mn. civějí, civí, rozk. (ne)civ, (ne)civěj, čin. civěl, podst. jm. civění)
sloveso nedokonavé
kolokviální vyšší
(kdo civí kam; odkud; na koho, na co; jak; ~)
upřeně, netečně se dívat, koukat:
užasle / tupě civět
civět z okna
civět do stropu / na zeď
civět na televizi
Nechápavě na ni civěl.
podst. jm. Večery tráví civěním do počítače.
◊ civět (na někoho / něco) s otevřenou pusou kolokviální vyšší
dívat se (na někoho, na něco) překvapeně • velmi se (někomu, něčemu) divit:
Chvíli jsem zůstal civět s otevřenou pusou, než mi došlo kolikátého je. Byl apríl.
Zůstala jsem na něj civět s otevřenou pusou a hltala každé slovo.
Už je to dlouho, co jsem při nějakém filmu skoro celou dobu civěla na plátno s otevřenými ústy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪvjet]
(3. j. civí, 3. mn. civějí, civí, rozk. (ne)civ, (ne)civěj, čin. civěl, podst. jm. civění)
sloveso nedokonavé
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo civí kam; odkud; na koho, na co; jak; ~)
upřeně, netečně se dívat, koukat:
užasle / tupě civět
civět z okna
civět do stropu / na zeď
civět na televizi
Nechápavě na ni civěl.
podst. jm. Večery tráví civěním do počítače.
◊ civět (na někoho / něco) s otevřenou pusou kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní◊ civět (na někoho / něco) s otevřenými ústy kolokviální vyššíJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
dívat se (na někoho, na něco) překvapeně • velmi se (někomu, něčemu) divit:
Chvíli jsem zůstal civět s otevřenou pusou, než mi došlo kolikátého je. Byl apríl.
Zůstala jsem na něj civět s otevřenou pusou a hltala každé slovo.
Už je to dlouho, co jsem při nějakém filmu skoro celou dobu civěla na plátno s otevřenými ústy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)