cituplný
[cɪtuplniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1. knižní
silně prožívající a projevující city, citlivý • svědčící o dostatku citu, citově bohatý:
cituplný člověk
Jeho žena byla křehká, cituplná bytost.
Mají cituplný vztah.
2.
(zprav. o uměleckém projevu)
silně působící na city, dojemný:
cituplný milostný příběh
melodická cituplná hudba
psát cituplné dopisy
Pěvkyně vyniká cituplným přednesem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪtuplniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1. knižní
silně prožívající a projevující city, citlivý • svědčící o dostatku citu, citově bohatý:
cituplný člověk
Jeho žena byla křehká, cituplná bytost.
Mají cituplný vztah.
2.
(zprav. o uměleckém projevu)
silně působící na city, dojemný:
cituplný milostný příběh
melodická cituplná hudba
psát cituplné dopisy
Pěvkyně vyniká cituplným přednesem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)