citoslovce
[cɪtoslofce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu středního
lingvistika
neohebné slovo vyjadřující pocity, povely, pozdravy, napodobující zvuky, naznačující pohyby aj., schopné tvořit samostatnou výpověď
• množné citoslovce takový slovní druh syn. interjekce:
zvukomalebné citoslovce
citoslovce údivu / pohrdání
Dětský slovník obsahuje hodně citoslovcí.
V grotesce byly dialogy nahrazeny citoslovci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪtoslofce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu středního
lingvistika
neohebné slovo vyjadřující pocity, povely, pozdravy, napodobující zvuky, naznačující pohyby aj., schopné tvořit samostatnou výpověď
• množné citoslovce takový slovní druh syn. interjekce:
zvukomalebné citoslovce
citoslovce údivu / pohrdání
Dětský slovník obsahuje hodně citoslovcí.
V grotesce byly dialogy nahrazeny citoslovci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)