cíťa
[ciːťa]
(2. j. cíti, 3., 6. j. cíťovi, 1. mn. cíťové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
cíťa
[ciːťa]
(2. j. cíti, 3., 6. j. cítě, 1. mn. cíti)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
velmi citlivý, přecitlivělý člověk syn. citlivka:
Vždycky jsem byla docela cíťa.
Jsem takový / taková cíťa, kriminalistu bych dělat nemohl.
Jsme hrozní cíťové, brečíme snad u každého filmu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ciːťa]
(2. j. cíti, 3., 6. j. cíťovi, 1. mn. cíťové)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
cíťa
[ciːťa]
(2. j. cíti, 3., 6. j. cítě, 1. mn. cíti)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
velmi citlivý, přecitlivělý člověk syn. citlivka:
Vždycky jsem byla docela cíťa.
Jsem takový / taková cíťa, kriminalistu bych dělat nemohl.
Jsme hrozní cíťové, brečíme snad u každého filmu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)