cigáro
[cɪgaːro]
(2. j. -ra, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu středního
⟨šp. < indián.⟩
1. kolokviální
cigareta:
ubalit si cigáro
Mám chuť na cigáro.
Kouřil jedno cigáro za druhým.
2.
(trampské) cigáro
tenká podlouhlá uzenina vyrobená z hovězího a vepřového masa:
grilované trampské cigáro
Jíme cigáro z udírny a popíjíme burčák.
► cigárko
[cɪgaːrko]
(2. j. -rka, 6. j. -rku, 2. mn. -rek, 6. mn. -rkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
přestávka na cigárko
Vychutnával si poslední cigárko.
2.
K pivu si můžete dát uzené cigárko nebo klobásu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪgaːro]
(2. j. -ra, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu středního
⟨šp. < indián.⟩
1. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
cigareta:
ubalit si cigáro
Mám chuť na cigáro.
Kouřil jedno cigáro za druhým.
2.
(trampské) cigáro
tenká podlouhlá uzenina vyrobená z hovězího a vepřového masa:
grilované trampské cigáro
Jíme cigáro z udírny a popíjíme burčák.
► cigárko
[cɪgaːrko]
(2. j. -rka, 6. j. -rku, 2. mn. -rek, 6. mn. -rkách)
podstatné jméno rodu středního
1.
přestávka na cigárko
Vychutnával si poslední cigárko.
2.
K pivu si můžete dát uzené cigárko nebo klobásu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)