chybovat
[xɪbovat]
(1. j. chybuji, chybuju, 3. j. chybuje, 3. mn. chybují, chybujou, rozk. (ne)chybuj, čin. chyboval, podst. jm. chybování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo chybuje {v čem; při čem})
dopouštět se, dopustit se chyb 1 (omylů), mýlit se, zmýlit se • chovat se, zachovat se nesprávně, chybně:
chybovat v psaní velkých písmen
Když jsou zaměstnanci přetíženi, chybují častěji.
V 50. minutě chybovala hostující obrana a domácí šli do vedení 1:0.
Chybujeme všichni, sotvakdo ale úmyslně.
Příjemci dotací nejčastěji chybují při výběru dodavatelů.
podst. jm. Chybování je přirozenou součástí učení.
◊ chybovat je lidské
všichni lidé dělají chyby, nikdo není neomylný
→ doklady v korpusu
dokonavé → i chybit 1
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xɪbovat]
(1. j. chybuji, chybuju, 3. j. chybuje, 3. mn. chybují, chybujou, rozk. (ne)chybuj, čin. chyboval, podst. jm. chybování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
(kdo chybuje {v čem; při čem})
dopouštět se, dopustit se chyb 1 (omylů), mýlit se, zmýlit se • chovat se, zachovat se nesprávně, chybně:
chybovat v psaní velkých písmen
Když jsou zaměstnanci přetíženi, chybují častěji.
V 50. minutě chybovala hostující obrana a domácí šli do vedení 1:0.
Chybujeme všichni, sotvakdo ale úmyslně.
Příjemci dotací nejčastěji chybují při výběru dodavatelů.
podst. jm. Chybování je přirozenou součástí učení.
◊ chybovat je lidské
všichni lidé dělají chyby, nikdo není neomylný
→ doklady v korpusu
dokonavé → i chybit 1
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)