chvět
[xvjet]
(1. j. chvěji, chvěju, 3. j. chvěje, 3. mn. chvějí, chvějou, rozk. chvěj, čin. chvěl, podst. jm. chvění)
sloveso nedokonavé
1. (co, kdo chvěje čím, kým)
působit, vyvolávat jemně kmitavý pohyb, třást:
Žebříkem lehce chvěl vítr.
Letadlem chvějí poryvy větru.
Bušení do plechových reklam chvěje konstrukcí stadionu.
Pásovec ve spánku chvěje končetinami.
Chvěje jím záchvat horečky.
2. (co chvěje kým)
vyvolávat citové pohnutí, neklid, zneklidňovat:
Hrůza mnou chvěla.
Úzkost jím chvěje, tak vyskočí a začne chodit.
dokonavé k 1, 2 → zachvět
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xvjet]
(1. j. chvěji, chvěju, 3. j. chvěje, 3. mn. chvějí, chvějou, rozk. chvěj, čin. chvěl, podst. jm. chvění)
sloveso nedokonavé
1. (co, kdo chvěje čím, kým)
působit, vyvolávat jemně kmitavý pohyb, třást:
Žebříkem lehce chvěl vítr.
Letadlem chvějí poryvy větru.
Bušení do plechových reklam chvěje konstrukcí stadionu.
Pásovec ve spánku chvěje končetinami.
Chvěje jím záchvat horečky.
2. (co chvěje kým)
vyvolávat citové pohnutí, neklid, zneklidňovat:
Hrůza mnou chvěla.
Úzkost jím chvěje, tak vyskočí a začne chodit.
dokonavé k 1, 2 → zachvět
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)