hubnout
[hubno͡ut]
(3. j. hubne, rozk. hubni, čin. hubl, hubnul, čin. ž. hubla, podst. jm. hubnutí)
sloveso nedokonavé
(kdo hubne)
ztrácet tělesnou hmotnost, a to záměrně (např. redukční dietou), nebo nezáměrně (např. vlivem nemoci), stávat se hubenějším op. tloustnout:
Abyste hubli, musíte cvičit pravidelně.
Nejprve byl veselý, pak ale začal hubnout a ztrácel náladu.
Odmítá jíst a drasticky hubne.
Hubněte zdravě a bez stresu!
podst. jm. Mnoho lidí si při hubnutí vybírá jen potraviny s nejnižším obsahem tuku.
dokonavé → zhubnout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hubno͡ut]
(3. j. hubne, rozk. hubni, čin. hubl, hubnul, čin. ž. hubla, podst. jm. hubnutí)
sloveso nedokonavé
(kdo hubne)
ztrácet tělesnou hmotnost, a to záměrně (např. redukční dietou), nebo nezáměrně (např. vlivem nemoci), stávat se hubenějším op. tloustnout:
Abyste hubli, musíte cvičit pravidelně.
Nejprve byl veselý, pak ale začal hubnout a ztrácel náladu.
Odmítá jíst a drasticky hubne.
Hubněte zdravě a bez stresu!
podst. jm. Mnoho lidí si při hubnutí vybírá jen potraviny s nejnižším obsahem tuku.
dokonavé → zhubnout
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)