chumelit
[xumelɪt]
(3. j. -lí, čin. -lil, podst. jm. -lení)
sloveso nedokonavé
chumelit se
[xumelɪt se]
(3. j. -lí se, čin. -lil se, podst. jm. chumelení (se))
sloveso nedokonavé
1. neosobní (chumelí {kde})
hustě sněží, padá sníh:
Na horách stále chumelí, navíc začalo pořádně mrznout.
Stmívá se, hustě chumelí.
V Hodoníně ráno chumelilo, sníh ale brzy roztál.
Začíná se chumelit a prokřehlí lidé si nás zvědavě prohlížejí.
podst. jm. Husté chumelení nadělalo řidičům nemalé starosti.
2. (co chumelí {kde})
(o sněhu)
hustě padat, snášet se k zemi:
Venku chumelil sníh s deštěm.
Vítr rozrazil zpráchnivělé dveře a dovnitř začal chumelit sníh.
Otevřeným větracím okénkem chumelila dovnitř sněhová krupička.
Sněhové vločky se chumelí.
24. prosince je každý u své rodiny, venku fouká vítr a sníh se chumelí.
◊ jako by se nechumelilo expresivní
jako by se nic nestalo, nedělo, jako by bylo všechno v pořádku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xumelɪt]
(3. j. -lí, čin. -lil, podst. jm. -lení)
sloveso nedokonavé
chumelit se
[xumelɪt se]
(3. j. -lí se, čin. -lil se, podst. jm. chumelení (se))
sloveso nedokonavé
1. neosobní (chumelí {kde})
hustě sněží, padá sníh:
Na horách stále chumelí, navíc začalo pořádně mrznout.
Stmívá se, hustě chumelí.
V Hodoníně ráno chumelilo, sníh ale brzy roztál.
Začíná se chumelit a prokřehlí lidé si nás zvědavě prohlížejí.
podst. jm. Husté chumelení nadělalo řidičům nemalé starosti.
2. (co chumelí {kde})
(o sněhu)
hustě padat, snášet se k zemi:
Venku chumelil sníh s deštěm.
Vítr rozrazil zpráchnivělé dveře a dovnitř začal chumelit sníh.
Otevřeným větracím okénkem chumelila dovnitř sněhová krupička.
Sněhové vločky se chumelí.
24. prosince je každý u své rodiny, venku fouká vítr a sníh se chumelí.
◊ jako by se nechumelilo expresivní
jako by se nic nestalo, nedělo, jako by bylo všechno v pořádku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)