chumel
[xumel]
(2. j. chumlu, 6. j. chumlu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
shluk něčeho lehkého, něco spleteného, smotaného, spojeného dohromady, chomáč, chuchvalec:
chumel vlasů
chumel čar
S nelibostí pohlédla na chumel chlupů, který zpěvákovi trčel z rozhalené košile.
Na zem se vysypal chumel prádla.
Policie našla jen zacuchaný chumel telefonních drátů.
2. expresivní
neorganizovaná skupina lidí, shluk, tlačenice:
chumel hráčů
chumel zvědavců
Ve stanici u dveří se utvořil chumel lidí.
Vždy je kolem něj chumel obdivovatelů.
◊ v jednom chumlu
pohromadě, dohromady, společně
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xumel]
(2. j. chumlu, 6. j. chumlu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
shluk něčeho lehkého, něco spleteného, smotaného, spojeného dohromady, chomáč, chuchvalec:
chumel vlasů
chumel čar
S nelibostí pohlédla na chumel chlupů, který zpěvákovi trčel z rozhalené košile.
Na zem se vysypal chumel prádla.
Policie našla jen zacuchaný chumel telefonních drátů.
2. expresivní
neorganizovaná skupina lidí, shluk, tlačenice:
chumel hráčů
chumel zvědavců
Ve stanici u dveří se utvořil chumel lidí.
Vždy je kolem něj chumel obdivovatelů.
◊ v jednom chumlu
pohromadě, dohromady, společně
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)