chemik
[xemɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, -ikové, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
odborník v chemii:
vystudovaný chemik
Polarografii vynalezl český chemik Jaroslav Heyrovský.
Chemici vyvinuli lék snižující hladinu cholesterolu.
□ fyzikální chemik
odborník ve fyzikální chemii
→ doklady v korpusu
2.
žák, student, který se učí chemii 2 (předmět):
Mladí chemici zkoumali v rámci soutěže chemické látky v živé přírodě.
► chemička I
[xemɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Pracuje jako chemička a mikrobioložka v laboratoři.
Pod dozorem zkušené chemičky jsme si vyzkoušeli zajímavé experimenty.
2.
Nejlepší mladé chemičky jsou z naší základní školy.
□ fyzikální chemička
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xemɪk]
(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, -ikové, 6. mn. -icích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
odborník v chemii:
vystudovaný chemik
Polarografii vynalezl český chemik Jaroslav Heyrovský.
Chemici vyvinuli lék snižující hladinu cholesterolu.
□ fyzikální chemik
odborník ve fyzikální chemii
→ doklady v korpusu
2.
žák, student, který se učí chemii 2 (předmět):
Mladí chemici zkoumali v rámci soutěže chemické látky v živé přírodě.
► chemička I
[xemɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Pracuje jako chemička a mikrobioložka v laboratoři.
Pod dozorem zkušené chemičky jsme si vyzkoušeli zajímavé experimenty.
2.
Nejlepší mladé chemičky jsou z naší základní školy.
□ fyzikální chemička
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)