charakterní
[xarakterňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
mající morálně silnou povahu • svědčící o tom, zásadový, poctivý syn. čestný 1; op. bezcharakterní:
charakterní muž / žena
charakterní jednání
Co řekl, to platilo, byl to slušný, charakterní chlap.
Znám ho jako vysoce charakterního člověka, který se nikdy neschovává před svou zodpovědností.
Nepotkal jsem ve své dvacetileté kariéře charakternější osobnost.
2. divadelnictví, film
(o herci, roli ap.)
ztvárňující, představující postavy s vyhraněným povahovým typem:
charakterní herectví / role
představitel charakterních postav
Ukázal, že není jen klaun, ale i výborný charakterní herec.
Uplatnila se jako všestranná charakterní herečka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xarakterňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
mající morálně silnou povahu • svědčící o tom, zásadový, poctivý syn. čestný 1; op. bezcharakterní:
charakterní muž / žena
charakterní jednání
Co řekl, to platilo, byl to slušný, charakterní chlap.
Znám ho jako vysoce charakterního člověka, který se nikdy neschovává před svou zodpovědností.
Nepotkal jsem ve své dvacetileté kariéře charakternější osobnost.
2. divadelnictví, film
(o herci, roli ap.)
ztvárňující, představující postavy s vyhraněným povahovým typem:
charakterní herectví / role
představitel charakterních postav
Ukázal, že není jen klaun, ale i výborný charakterní herec.
Uplatnila se jako všestranná charakterní herečka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)