chřestit
[xř̥esťɪt]
(3. j., 3. mn. -stí, rozk. -sti, -sť, čin. -stil, podst. jm. -stění)
sloveso nedokonavé
1. (co chřestí {kde})
(o předmětech)
narážet o sebe a tím vydávat krátké praskavé zvuky syn. chrastit 1:
Rolničky chřestí.
Ve sklenici chřestily kostky ledu.
Větve stromů chřestily ve větru.
podst. jm. chřestění drátů
2. (kdo chřestí čím)
pohybovat předměty tak, aby při nárazu o sebe vydávaly krátké praskavé zvuky syn. chrastit 2:
chřestit řetězem
Dozorci chřestili svazky klíčů.
Had chřestí ocasem.
◊ [řinčet / harašit / chřestit ap.] zbraněmi expresivní
vyhrožovat vojenským útokem, mocenským zákrokem, protestní akcí ap., zastrašovat
dokonavé k 1, 2 → zachřestit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xř̥esťɪt]
(3. j., 3. mn. -stí, rozk. -sti, -sť, čin. -stil, podst. jm. -stění)
sloveso nedokonavé
1. (co chřestí {kde})
(o předmětech)
narážet o sebe a tím vydávat krátké praskavé zvuky syn. chrastit 1:
Rolničky chřestí.
Ve sklenici chřestily kostky ledu.
Větve stromů chřestily ve větru.
podst. jm. chřestění drátů
2. (kdo chřestí čím)
pohybovat předměty tak, aby při nárazu o sebe vydávaly krátké praskavé zvuky syn. chrastit 2:
chřestit řetězem
Dozorci chřestili svazky klíčů.
Had chřestí ocasem.
◊ [řinčet / harašit / chřestit ap.] zbraněmi expresivní
vyhrožovat vojenským útokem, mocenským zákrokem, protestní akcí ap., zastrašovat
dokonavé k 1, 2 → zachřestit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)