cézura
[ceːzuːra], [ceːzura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. literární věda
mezislovní předěl uvnitř stopy ve verši:
verš s pravidelnou cézurou po šesté slabice
2. hudba
krátká pauza mezi dvěma frázemi:
Úvod třetí věty je oddělen výraznou cézurou.
3. architektura
záměrně uvolněná plocha v souvislé řadě domů nebo v průčelí domu • přerušení sledu architektonického motivu:
cézura mezi domy
Samostatná část budovy tvoří cézuru mezi hlavní budovou a sousedním objektem.
4. knižní
(časový) předěl, hranice mezi dvěma událostmi, jevy ap.:
cézura mezi vírou a rozumem
Ostrá cézura mezi středověkem a renesancí neexistuje.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ceːzuːra], [ceːzura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. literární věda
mezislovní předěl uvnitř stopy ve verši:
verš s pravidelnou cézurou po šesté slabice
2. hudba
krátká pauza mezi dvěma frázemi:
Úvod třetí věty je oddělen výraznou cézurou.
3. architektura
záměrně uvolněná plocha v souvislé řadě domů nebo v průčelí domu • přerušení sledu architektonického motivu:
cézura mezi domy
Samostatná část budovy tvoří cézuru mezi hlavní budovou a sousedním objektem.
4. knižní
(časový) předěl, hranice mezi dvěma událostmi, jevy ap.:
cézura mezi vírou a rozumem
Ostrá cézura mezi středověkem a renesancí neexistuje.
Poznámka Používá se také pravopisná podoba césura, která je podle obecného výkladu v Internetové jazykové příručce považována za stylově příznakovou variantu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)