cestář
[cestaːř̥], 2. j. [cestaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
pracovník zajišťující údržbu pozemních komunikací, silničář:
Otec pracoval jako cestář.
Cestáři uzavřeli kvůli závějím neprůjezdné silnice.
Cestáři opravují propadlou vozovku.
► cestářka
[cestaːř̥ka], 2. mn. [cestaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Cestářky budují asfaltovou silnici do obce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cestaːř̥], 2. j. [cestaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
pracovník zajišťující údržbu pozemních komunikací, silničář:
Otec pracoval jako cestář.
Cestáři uzavřeli kvůli závějím neprůjezdné silnice.
Cestáři opravují propadlou vozovku.
► cestářka
[cestaːř̥ka], 2. mn. [cestaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Cestářky budují asfaltovou silnici do obce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)