céva
[ceːva]
(2. j. cévy), zprav. množné cévy (2. mn. cév)
podstatné jméno rodu ženského
1.
trubice v živočišném těle rozvádějící krev a mízu:
krevní / mízní cévy
mozkové / srdeční cévy
kornatění cév
mít ucpané cévy v mozku
Krev protéká cévou.
Jinan dvoulaločný rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení organismu.
2. botanika
trubicovité útvary na sebe navazujících buněk, rozvádějící v rostlině vodní roztoky a vyztužující její tělo:
Cévy vedou vodu od kořenů do listů.
Ve dřevní části jehličnanů chybí cévy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ceːva]
(2. j. cévy), zprav. množné cévy (2. mn. cév)
podstatné jméno rodu ženského
1.
trubice v živočišném těle rozvádějící krev a mízu:
krevní / mízní cévy
mozkové / srdeční cévy
kornatění cév
mít ucpané cévy v mozku
Krev protéká cévou.
Jinan dvoulaločný rozšiřuje cévy a zlepšuje prokrvení organismu.
2. botanika
trubicovité útvary na sebe navazujících buněk, rozvádějící v rostlině vodní roztoky a vyztužující její tělo:
Cévy vedou vodu od kořenů do listů.
Ve dřevní části jehličnanů chybí cévy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)