cestovat
[cestovat]
(1. j. cestuji, cestuju, 3. j. cestuje, 3. mn. cestují, cestujou, rozk. cestuj, bud. bude cestovat, pocestuje, čin. cestoval, podst. jm. cestování)
sloveso nedokonavé
(kdo cestuje kam; odkud; kde; kudy; za něj. účelem; jak; ~)
konat cestu do vzdálenějšího místa za nějakým účelem, putovat • přepravovat se dopravním prostředkem, dopravovat se, jezdit:
cestovat do zahraničí / na Slovensko
cestovat za prací
cestovat autem / vlakem / letecky
O dovolené ráda cestuje.
Služebně cestuje po celém kraji.
Cestují, aby poznávali nové země.
podst. jm. Baví ho cestování s batohem na zádech.
□ astrální cestování
(v ezoterice) přemisťování se v prostoru vědomím nevázaným na fyzické, hmotné tělo, netělesné cestování
→ doklady v korpusu
◊ cestovat na vlastní pěst
cestovat, jet někam sám, individuálně, nezávisle na někom:
V některých zemích jsem cestoval na vlastní pěst, jiné oblasti jsem projel s cestovními kancelářemi.
◊ cestovat prstem po mapě
snít o cestování, o cestě a představovat si, domýšlet si její podrobnosti:
Ráda cestuju prstem po mapě a plánuju, kam jednou pojedeme.
► cestovávat
[cestovaːvat]
(3. j. -vává, čin. -vával)
sloveso nedokonavé
opakovací
S manželem jsme cestovávali po Evropě.
Kdysi cestovával stopem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cestovat]
(1. j. cestuji, cestuju, 3. j. cestuje, 3. mn. cestují, cestujou, rozk. cestuj, bud. bude cestovat, pocestuje, čin. cestoval, podst. jm. cestování)
sloveso nedokonavé
(kdo cestuje kam; odkud; kde; kudy; za něj. účelem; jak; ~)
konat cestu do vzdálenějšího místa za nějakým účelem, putovat • přepravovat se dopravním prostředkem, dopravovat se, jezdit:
cestovat do zahraničí / na Slovensko
cestovat za prací
cestovat autem / vlakem / letecky
O dovolené ráda cestuje.
Služebně cestuje po celém kraji.
Cestují, aby poznávali nové země.
podst. jm. Baví ho cestování s batohem na zádech.
□ astrální cestování
(v ezoterice) přemisťování se v prostoru vědomím nevázaným na fyzické, hmotné tělo, netělesné cestování
→ doklady v korpusu
◊ cestovat na vlastní pěst
cestovat, jet někam sám, individuálně, nezávisle na někom:
V některých zemích jsem cestoval na vlastní pěst, jiné oblasti jsem projel s cestovními kancelářemi.
◊ cestovat prstem po mapě
snít o cestování, o cestě a představovat si, domýšlet si její podrobnosti:
Ráda cestuju prstem po mapě a plánuju, kam jednou pojedeme.
► cestovávat
[cestovaːvat]
(3. j. -vává, čin. -vával)
sloveso nedokonavé
opakovací
S manželem jsme cestovávali po Evropě.
Kdysi cestovával stopem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)