cemr
[cemr]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální
1.
maso ze zvířecího hřbetu • pokrm z něj připravený:
Cemr z králíka prošpikujeme a uděláme s omáčkou.
K obědu jsme měli pečený kančí cemr.
2. expresivní
lidská záda, zprav. jejich dolní část, bedra:
narazit si cemr
Táhne mu na cemr.
Babička namazala dědovi cemr.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cemr]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1.
maso ze zvířecího hřbetu • pokrm z něj připravený:
Cemr z králíka prošpikujeme a uděláme s omáčkou.
K obědu jsme měli pečený kančí cemr.
2. expresivní
lidská záda, zprav. jejich dolní část, bedra:
narazit si cemr
Táhne mu na cemr.
Babička namazala dědovi cemr.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)