buničina
[buňɪčɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vláknitá hmota získávaná zejména ze dřeva a používaná k výrobě papíru, izolačních a obvazových materiálů, v chemickém průmyslu aj. syn. celulóza 1:
bělená / nebělená buničina
továrna na výrobu buničiny ze dřeva
výroba papíru z buničiny
Stromy vhodné pro zpracování na buničinu rostou nejméně třicet let.
2.
lisovaná vrstvená buničina 1 používaná při ošetřování a hygieně, buničitá vata:
obvazová buničina
tampon / vložky z buničiny
Místo po odběru krve otře sestra čtverečkem buničiny.
3. chemie, biologie
pevná vláknitá látka tvořící stěny rostlinných buněk, chemická sloučenina (polysacharid) syn. celulóza 2:
Buničina je základem rostlinných vláken.
Strava má být bohatá na balastní látky a buničinu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buňɪčɪna]
(2. j. -ny)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vláknitá hmota získávaná zejména ze dřeva a používaná k výrobě papíru, izolačních a obvazových materiálů, v chemickém průmyslu aj. syn. celulóza 1:
bělená / nebělená buničina
továrna na výrobu buničiny ze dřeva
výroba papíru z buničiny
Stromy vhodné pro zpracování na buničinu rostou nejméně třicet let.
2.
lisovaná vrstvená buničina 1 používaná při ošetřování a hygieně, buničitá vata:
obvazová buničina
tampon / vložky z buničiny
Místo po odběru krve otře sestra čtverečkem buničiny.
3. chemie, biologie
pevná vláknitá látka tvořící stěny rostlinných buněk, chemická sloučenina (polysacharid) syn. celulóza 2:
Buničina je základem rostlinných vláken.
Strava má být bohatá na balastní látky a buničinu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)