celibát
[celɪbaːt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
náboženství
(zprav. v římskokatolické církvi) stav bez manželství a partnerského vztahu povinný pro duchovní:
kněžský celibát
celibát kněží
složit slib celibátu
Přísný celibát se nevztahuje na jáhny.
přen. Už tři roky žije v celibátu, čeká, dokud nenajde tu pravou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[celɪbaːt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
náboženství
(zprav. v římskokatolické církvi) stav bez manželství a partnerského vztahu povinný pro duchovní:
kněžský celibát
celibát kněží
složit slib celibátu
Přísný celibát se nevztahuje na jáhny.
přen. Už tři roky žije v celibátu, čeká, dokud nenajde tu pravou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)