cápek
[caːpek]
(2. j. cápka, 3., 6. j. cápkovi, 5. j. cápku, 1. mn. cápkové, cápci, 6. mn. cápcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. hanlivé
nezkušený nebo nevychovaný mladý člověk (často jako nadávka):
Chodí s mladým cápkem.
Nebudu poslouchat takovýho cápka!
Máš se ještě hodně co učit, cápku!
2. kolokviální
člověk vůbec:
Do baru přišli dva cápci.
Klid, jsi už starší cápek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[caːpek]
(2. j. cápka, 3., 6. j. cápkovi, 5. j. cápku, 1. mn. cápkové, cápci, 6. mn. cápcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. hanlivé
nezkušený nebo nevychovaný mladý člověk (často jako nadávka):
Chodí s mladým cápkem.
Nebudu poslouchat takovýho cápka!
Máš se ještě hodně co učit, cápku!
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
člověk vůbec:
Do baru přišli dva cápci.
Klid, jsi už starší cápek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)