cívka
[ciːfka], 2. mn. [ciːvek]
(2. j. cívky, 2. mn. cívek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
předmět (zprav. váleček s bočnicemi) k navíjení nití, drátu ap.:
cívka drátu
krabice s cívkami filmu
dřevěná cívka na kabely
navíjet vlasec na cívku
vyrábět cívky pro textilní průmysl
2. eltech.
elektrická součástka tvořená vodičem stočeným do závitů, používaná v elektrických obvodech k vytvoření magnetického pole nebo k indukci elektrického napětí:
indukční cívka
magnetické pole cívky
V cívce se indukuje napětí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ciːfka], 2. mn. [ciːvek]
(2. j. cívky, 2. mn. cívek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
předmět (zprav. váleček s bočnicemi) k navíjení nití, drátu ap.:
cívka drátu
krabice s cívkami filmu
dřevěná cívka na kabely
navíjet vlasec na cívku
vyrábět cívky pro textilní průmysl
2. eltech.
elektrická součástka tvořená vodičem stočeným do závitů, používaná v elektrických obvodech k vytvoření magnetického pole nebo k indukci elektrického napětí:
indukční cívka
magnetické pole cívky
V cívce se indukuje napětí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)