cínový
[ciːnoviː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k cínu • obsahující cín:
středověký cínový důl
cínová slitina
V osadě se od 13. do 16. století těžila cínová ruda.
□ cínový mor
rozpad kovového cínu na šedý prášek dlouhodobým působením nízké teploty
→ doklady v korpusu
2.
vyrobený, zhotovený z cínu:
cínový svícen
staré cínové nádobí
barokní cínová křtitelnice
V 19. století nosil Ježíšek hochům nejčastěji oblečení nebo cínové vojáčky.
3.
mající stříbrošedou barvu cínu:
Holé větve se tyčily k cínové obloze.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ciːnoviː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k cínu • obsahující cín:
středověký cínový důl
cínová slitina
V osadě se od 13. do 16. století těžila cínová ruda.
□ cínový mor
rozpad kovového cínu na šedý prášek dlouhodobým působením nízké teploty
→ doklady v korpusu
2.
vyrobený, zhotovený z cínu:
cínový svícen
staré cínové nádobí
barokní cínová křtitelnice
V 19. století nosil Ježíšek hochům nejčastěji oblečení nebo cínové vojáčky.
3.
mající stříbrošedou barvu cínu:
Holé větve se tyčily k cínové obloze.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)