cedník
[cedňiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kuchyňské náčiní v podobě síta nebo mísy s otvory, které propouštějí tekutinu a zachycují pevné části:
kovový / plastový cedník
Zeleninu propasírujeme přes cedník.
Omáčku přecedíme přes jemný cedník.
Hrubý cedník slouží k odkapání salátu. s většími otvory
◊ být (děravý) jak(o) cedník expresivní
1. být hodně děravý, mít hodně děr:
Střecha na škole je jako cedník.
Silnice byly po zimě děravé jako cedník.
2. mít hodně mezer, nedostatků:
Máme pátý nejlepší útok v soutěži, ale co je nám to platné, když obrana je jako cedník.
Jejich argumentace byla děravá jak cedník.
Zákony byly děravé jako cedník a bylo možné je snadno obejít.
◊ mít hlavu / paměť (děravou) jak(o) cedník expresivní
snadno a často zapomínat, být velmi roztržitý a zapomnětlivý:
Na jména jsem měl vždycky hlavu děravou jako cedník.
Přiznal, že si nedokáže zapamatovat texty scénářů, protože má paměť jak cedník.
◊ udělat z někoho / něčeho cedník expresivní
někoho nebo něco prostřílet, řadou výstřelů někoho zabít nebo něco zničit:
Vyhrožoval, že z nás udělá cedník.
Ze dveří udělal cedník, vypálil do nich víc než čtyřicet ran.
► cedníček
[cedňiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
čajový cedníček
Vývar přecedíme přes nerezový cedníček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cedňiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kuchyňské náčiní v podobě síta nebo mísy s otvory, které propouštějí tekutinu a zachycují pevné části:
kovový / plastový cedník
Zeleninu propasírujeme přes cedník.
Omáčku přecedíme přes jemný cedník.
Hrubý cedník slouží k odkapání salátu. s většími otvory
◊ být (děravý) jak(o) cedník expresivní
1. být hodně děravý, mít hodně děr:
Střecha na škole je jako cedník.
Silnice byly po zimě děravé jako cedník.
2. mít hodně mezer, nedostatků:
Máme pátý nejlepší útok v soutěži, ale co je nám to platné, když obrana je jako cedník.
Jejich argumentace byla děravá jak cedník.
Zákony byly děravé jako cedník a bylo možné je snadno obejít.
◊ mít hlavu / paměť (děravou) jak(o) cedník expresivní
snadno a často zapomínat, být velmi roztržitý a zapomnětlivý:
Na jména jsem měl vždycky hlavu děravou jako cedník.
Přiznal, že si nedokáže zapamatovat texty scénářů, protože má paměť jak cedník.
◊ udělat z někoho / něčeho cedník expresivní
někoho nebo něco prostřílet, řadou výstřelů někoho zabít nebo něco zničit:
Vyhrožoval, že z nás udělá cedník.
Ze dveří udělal cedník, vypálil do nich víc než čtyřicet ran.
► cedníček
[cedňiːček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
čajový cedníček
Vývar přecedíme přes nerezový cedníček.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)