ceďák
[ceďaːk]
(2. j. -áku, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. kolokviální
kuchyňské náčiní v podobě síta nebo mísy s otvory, které propouštějí tekutinu a zachycují pevné části syn. cedník:
Masový vývar přelijeme přes ceďák.
V koprovce byly hrudky, tak jsem vzala ceďák a procedila ji.
2. expresivní, regionální, zejména Čechy
prudký déšť syn. liják:
Vypadá to na ceďák.
Domů jsme jeli strašným ceďákem.
Pověsila jsem prádlo a za chvíli přišel ceďák jak blázen.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ceďaːk]
(2. j. -áku, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kuchyňské náčiní v podobě síta nebo mísy s otvory, které propouštějí tekutinu a zachycují pevné části syn. cedník:
Masový vývar přelijeme přes ceďák.
V koprovce byly hrudky, tak jsem vzala ceďák a procedila ji.
2. expresivní, regionální, zejména Čechy
prudký déšť syn. liják:
Vypadá to na ceďák.
Domů jsme jeli strašným ceďákem.
Pověsila jsem prádlo a za chvíli přišel ceďák jak blázen.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)