cizák
[cɪzaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
1.
příslušník cizího státu, národa syn. cizinec 1:
Dávali mu najevo, že je cizák, který ani pořádně neumí jejich řeč.
Jedná v zájmu cizí mocnosti, a kdo ví, zda cizákům nesloužil už dřív.
2.
člověk z jiného prostředí nebo odcizený určitému prostředí:
Na vesnici se na mě dívají jako na cizáka z Prahy.
► cizačka
[cɪzačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Nechápu, proč tu práci dostala nějaká cizačka.
2.
Je to cizačka, s nikým se tu nebaví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪzaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
1.
příslušník cizího státu, národa syn. cizinec 1:
Dávali mu najevo, že je cizák, který ani pořádně neumí jejich řeč.
Jedná v zájmu cizí mocnosti, a kdo ví, zda cizákům nesloužil už dřív.
2.
člověk z jiného prostředí nebo odcizený určitému prostředí:
Na vesnici se na mě dívají jako na cizáka z Prahy.
► cizačka
[cɪzačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Nechápu, proč tu práci dostala nějaká cizačka.
2.
Je to cizačka, s nikým se tu nebaví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)