civilní
[cɪvɪlňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1.
vztahující se k civilistovi, civilistům • nemající vojenský charakter, nevojenský:
civilní obyvatelstvo
převedení bývalého vojenského újezdu pod civilní správu
Zprávy hovoří o mnoha civilních obětech útoku.
Letěli civilním letadlem.
□ civilní ochrana □ civilní obrana
opatření ke snížení rizik a k ochraně civilního obyvatelstva ve stavu ohrožení, zkr. CO • instituce zabezpečující tato opatření
□ civilní služba historické
(do roku 2004) náhradní služba vykonávaná místo vojenské prezenční služby v civilním sektoru, např. ve zdravotnictví
2.
nosící občanský oděv, nikoliv uniformu nebo předepsané oblečení, neuniformovaný • určený pro takové osoby:
civilní zaměstnanec armády / policie
kriminalisté v civilním oděvu
Měl na sobě civilní oblek.
3.
(o obřadech)
zachovávající formu vyžadovanou úřady veřejné správy, necírkevní syn. občanský:
civilní svatba / pohřeb
Novomanželé měli civilní obřad.
Civilní obřad se konal ve smuteční síni místního hřbitova.
4. právo
vztahující se k občanskému právu • zabývající se občanskoprávními vztahy syn. občanský; op. trestní:
civilní soud
O věci bude rozhodovat soud v civilním řízení.
□ civilní právo právo
souhrn předpisů upravujících majetkové vztahy fyzických a právnických osob a vztahy vznikající v souvislosti s právem na ochranu osobnosti
syn. občanské právo
5. (2. st. -nější)
vyznačující se jednoduchostí, přirozený, nestrojený:
Obdivovali jsme jeho civilní herecký projev.
Upozornil na sebe sympatickým civilním vystupováním.
Pořadatelé dali vyhlašování cen civilnější podobu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪvɪlňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1.
vztahující se k civilistovi, civilistům • nemající vojenský charakter, nevojenský:
civilní obyvatelstvo
převedení bývalého vojenského újezdu pod civilní správu
Zprávy hovoří o mnoha civilních obětech útoku.
Letěli civilním letadlem.
□ civilní ochrana □ civilní obrana
opatření ke snížení rizik a k ochraně civilního obyvatelstva ve stavu ohrožení, zkr. CO • instituce zabezpečující tato opatření
□ civilní služba historické
(do roku 2004) náhradní služba vykonávaná místo vojenské prezenční služby v civilním sektoru, např. ve zdravotnictví
2.
nosící občanský oděv, nikoliv uniformu nebo předepsané oblečení, neuniformovaný • určený pro takové osoby:
civilní zaměstnanec armády / policie
kriminalisté v civilním oděvu
Měl na sobě civilní oblek.
3.
(o obřadech)
zachovávající formu vyžadovanou úřady veřejné správy, necírkevní syn. občanský:
civilní svatba / pohřeb
Novomanželé měli civilní obřad.
Civilní obřad se konal ve smuteční síni místního hřbitova.
4. právo
vztahující se k občanskému právu • zabývající se občanskoprávními vztahy syn. občanský; op. trestní:
civilní soud
O věci bude rozhodovat soud v civilním řízení.
□ civilní právo právo
souhrn předpisů upravujících majetkové vztahy fyzických a právnických osob a vztahy vznikající v souvislosti s právem na ochranu osobnosti
syn. občanské právo
5. (2. st. -nější)
vyznačující se jednoduchostí, přirozený, nestrojený:
Obdivovali jsme jeho civilní herecký projev.
Upozornil na sebe sympatickým civilním vystupováním.
Pořadatelé dali vyhlašování cen civilnější podobu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)