civilista
[cɪvɪlɪsta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1.
kdo není příslušníkem armády nebo policie, nevoják:
skupina ozbrojených civilistů
útok proti bezbranným civilistům
Při válečných konfliktech dochází k únosům a vraždám civilistů.
Policie musí při zákroku dávat pozor na civilisty.
2.
odborník v civilistice, právním oboru:
Kniha je dílem předních českých civilistů z oblasti občanskoprávní teorie a soudní praxe.
Semináře se zúčastnili dva zkušení soudci – civilisté.
► civilistka
[cɪvɪlɪstka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Obětí útoku se stala jedna civilistka a sedm příslušníků armády.
2.
Její školitelka při čekatelské praxi byla civilistka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cɪvɪlɪsta]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -té, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨lat.⟩
1.
kdo není příslušníkem armády nebo policie, nevoják:
skupina ozbrojených civilistů
útok proti bezbranným civilistům
Při válečných konfliktech dochází k únosům a vraždám civilistů.
Policie musí při zákroku dávat pozor na civilisty.
2.
odborník v civilistice, právním oboru:
Kniha je dílem předních českých civilistů z oblasti občanskoprávní teorie a soudní praxe.
Semináře se zúčastnili dva zkušení soudci – civilisté.
► civilistka
[cɪvɪlɪstka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Obětí útoku se stala jedna civilistka a sedm příslušníků armády.
2.
Její školitelka při čekatelské praxi byla civilistka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)