běl
[bjel]
(2. j. běli, 1. mn. běli, 3. mn. bělím, 6. mn. bělích, 7. mn. bělemi)
podstatné jméno rodu ženského
1. knižní
bílá barva, bílé zbarvení syn. bělost, běloba:
běl husího peří
Kachličky svítí alabastrovou bělí.
Černá kravata dává vyniknout oslnivé běli košile.
2. myslivost
tuk spárkaté zvěře:
Zvěř si před zimou ukládá běl.
Bachyňka byla pohublá, bez běli.
3. botanika, dřevařství
mladší svrchní, zprav. světlejší vrstva dřeva mezi jádrem a lýkem:
Ořechové dřevo má šedobílou běl.
Larvy vyžírají chodby v dřevní běli.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bjel]
(2. j. běli, 1. mn. běli, 3. mn. bělím, 6. mn. bělích, 7. mn. bělemi)
podstatné jméno rodu ženského
1. knižní
bílá barva, bílé zbarvení syn. bělost, běloba:
běl husího peří
Kachličky svítí alabastrovou bělí.
Černá kravata dává vyniknout oslnivé běli košile.
2. myslivost
tuk spárkaté zvěře:
Zvěř si před zimou ukládá běl.
Bachyňka byla pohublá, bez běli.
3. botanika, dřevařství
mladší svrchní, zprav. světlejší vrstva dřeva mezi jádrem a lýkem:
Ořechové dřevo má šedobílou běl.
Larvy vyžírají chodby v dřevní běli.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)