bělouš
[bjelo͡uš]
(2. j. -še, 3., 6. j. -ši, -šovi, 1. mn. -ši)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kůň rodící se s tmavou srstí, která postupně vyběluje nebo si částečně zachová tmavé zbarvení:
starokladrubský bělouš
bělouš s černou hřívou a ocasem
čtyřspřeží běloušů
kočár tažený bělouši
2.
jiné zvíře, nejčastěji pes, s částečně nebo převážně bílou srstí, bílým peřím:
krátkosrstý ohař barvy hnědého bělouše
fenka anglického kokršpaněla v barvě modrý bělouš
Nejlepším holubem výstavy se stal slezský voláč červený bělouš.
► běloušek
[bjelo͡ušek]
(2. j. -ška, 3., 6. j. -škovi, -šku, 1. mn. -šci, -škové, 6. mn. -šcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
Projížděl jsem se hájem na bělouškovi.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bjelo͡uš]
(2. j. -še, 3., 6. j. -ši, -šovi, 1. mn. -ši)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
kůň rodící se s tmavou srstí, která postupně vyběluje nebo si částečně zachová tmavé zbarvení:
starokladrubský bělouš
bělouš s černou hřívou a ocasem
čtyřspřeží běloušů
kočár tažený bělouši
2.
jiné zvíře, nejčastěji pes, s částečně nebo převážně bílou srstí, bílým peřím:
krátkosrstý ohař barvy hnědého bělouše
fenka anglického kokršpaněla v barvě modrý bělouš
Nejlepším holubem výstavy se stal slezský voláč červený bělouš.
► běloušek
[bjelo͡ušek]
(2. j. -ška, 3., 6. j. -škovi, -šku, 1. mn. -šci, -škové, 6. mn. -šcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
Projížděl jsem se hájem na bělouškovi.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)