byt
[bɪt]
(2. j. bytu, 6. j. bytě, bytu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
soubor místností, popř. jedna obytná místnost, tvořící uzavřený celek určený k bydlení:
malometrážní / třípokojový byt
přízemní / podkrovní byt
byt v prvním patře
byt v paneláku / v bytovém domě
byt na sídlišti / ve starší zástavbě
byt v osobním vlastnictví / v majetku města
chráněné byty pro zdravotně postižené, sociální byty pro občany s nízkými příjmy
dům s nájemními byty
privatizace obecních bytů
bydlet v družstevním bytě / ve služebním bytě
pronajmout si byt, koupit byt 2+1
□ cvičný byt
1. byt zejména pro mladé lidi z dětských domovů, pro mentálně nebo tělesně postižené sloužící k jejich přípravě na samostatný život
2. specializovaná učebna ve škole (zejména pro sociálně nebo zdravotně znevýhodněné děti) k výuce a osvojení běžných domácích pracovních činností a dovedností
□ mezonetový byt
vícepodlažní byt s podlažími propojenými vnitřním schodištěm, umístěný v bytovém domě
□ startovací byt □ zřídka startovní byt □ zřídka rozjezdový byt
1. byt s malou obytnou plochou a s nízkým nájemným určený zejména mladým lidem k bydlení po vymezenou dobu
2. byt za nízkou cenu nabízený do osobního vlastnictví zejména mladým lidem, často jako jejich první vlastní obydlí
2. bytem, zprav. administrativa
bydliště:
Jan Novák, bytem v Ostravě
Muž je trvale bytem v Chrudimi. místem trvalého pobytu
Často cestuje po světě, ale bytem je v Praze.
□ byt a strava
ubytování a jídlo, zejména jako odměna za práci místo mzdy nebo místo její části
□ letní byt
pronajatý, popř. vlastní byt, dům ap. využívaný zejména v létě k rekreačnímu pobytu
◊ vzít (si) někoho na byt
přijmout do podnájmu, ubytovat u sebe:
Vzal na byt turisty.
Vzala si na byt partnera.
Bylo mi ho líto, neměl kam jít, tak jsem ho vzala k sobě na byt.
► byteček
[bɪteček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
mít malinký byteček
žít v útulném bytečku
Bydlel v podkrovním bytečku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪt]
(2. j. bytu, 6. j. bytě, bytu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
soubor místností, popř. jedna obytná místnost, tvořící uzavřený celek určený k bydlení:
malometrážní / třípokojový byt
přízemní / podkrovní byt
byt v prvním patře
byt v paneláku / v bytovém domě
byt na sídlišti / ve starší zástavbě
byt v osobním vlastnictví / v majetku města
chráněné byty pro zdravotně postižené, sociální byty pro občany s nízkými příjmy
dům s nájemními byty
privatizace obecních bytů
bydlet v družstevním bytě / ve služebním bytě
pronajmout si byt, koupit byt 2+1
□ cvičný byt
1. byt zejména pro mladé lidi z dětských domovů, pro mentálně nebo tělesně postižené sloužící k jejich přípravě na samostatný život
2. specializovaná učebna ve škole (zejména pro sociálně nebo zdravotně znevýhodněné děti) k výuce a osvojení běžných domácích pracovních činností a dovedností
□ mezonetový byt
vícepodlažní byt s podlažími propojenými vnitřním schodištěm, umístěný v bytovém domě
□ startovací byt □ zřídka startovní byt □ zřídka rozjezdový byt
1. byt s malou obytnou plochou a s nízkým nájemným určený zejména mladým lidem k bydlení po vymezenou dobu
2. byt za nízkou cenu nabízený do osobního vlastnictví zejména mladým lidem, často jako jejich první vlastní obydlí
2. bytem, zprav. administrativa
bydliště:
Jan Novák, bytem v Ostravě
Muž je trvale bytem v Chrudimi. místem trvalého pobytu
Často cestuje po světě, ale bytem je v Praze.
□ byt a strava
ubytování a jídlo, zejména jako odměna za práci místo mzdy nebo místo její části
□ letní byt
pronajatý, popř. vlastní byt, dům ap. využívaný zejména v létě k rekreačnímu pobytu
◊ vzít (si) někoho na byt
přijmout do podnájmu, ubytovat u sebe:
Vzal na byt turisty.
Vzala si na byt partnera.
Bylo mi ho líto, neměl kam jít, tak jsem ho vzala k sobě na byt.
► byteček
[bɪteček]
(2. j. -čku, 6. j. -čku, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
mít malinký byteček
žít v útulném bytečku
Bydlel v podkrovním bytečku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)