buzerovat
[buzerovat]
(1. j. -ruju, -ruji, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. (ne)buzeruj, čin. -roval, trp. -rován, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
kolokviální
(kdo buzeruje koho4; koho4 {z něj. příčiny; čím}; ~)
ustavičně, zbytečně vyžadovat plnění malicherných nebo nesmyslných požadavků:
mazáci buzerovali bažanty
Nenechal se buzerovat od šéfa.
Buzeruje je za každou blbost.
Buzerovala mě, že nemám uklizeno.
Přestaň mě buzerovat!
Na marodce vojáky nikdo nebuzeroval.
Živnostníci chtějí, aby je stát nebuzeroval nesmyslnou byrokracií.
podst. jm. buzerování podřízených
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buzerovat]
(1. j. -ruju, -ruji, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. (ne)buzeruj, čin. -roval, trp. -rován, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(kdo buzeruje koho4; koho4 {z něj. příčiny; čím}; ~)
ustavičně, zbytečně vyžadovat plnění malicherných nebo nesmyslných požadavků:
mazáci buzerovali bažanty
Nenechal se buzerovat od šéfa.
Buzeruje je za každou blbost.
Buzerovala mě, že nemám uklizeno.
Přestaň mě buzerovat!
Na marodce vojáky nikdo nebuzeroval.
Živnostníci chtějí, aby je stát nebuzeroval nesmyslnou byrokracií.
podst. jm. buzerování podřízených
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)