buzerace
[buzerace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.<it.⟩
kolokviální
(koho2; z něj. příčiny)
ustavičné, zbytečné vyžadování plnění malicherných nebo nesmyslných požadavků:
úřednická buzerace
buzerace od šéfa
buzerace lidí ze strany úřadů
buzerace kvůli každé prkotině
Všechna opatření vnímal jako zbytečnou buzeraci.
Prohlásil, že státní maturita je buzerací studentů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buzerace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.<it.⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(koho2; z něj. příčiny)
ustavičné, zbytečné vyžadování plnění malicherných nebo nesmyslných požadavků:
úřednická buzerace
buzerace od šéfa
buzerace lidí ze strany úřadů
buzerace kvůli každé prkotině
Všechna opatření vnímal jako zbytečnou buzeraci.
Prohlásil, že státní maturita je buzerací studentů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)