burcovat
[burcovat]
(1. j. -cuji, -cuju, 3. j. -cuje, 3. mn. -cují, -cujou, rozk. -cuj, čin. -coval, trp. -cován, podst. jm. -cování)
sloveso nedokonavé
expresivní
1. (kdo, co burcuje koho4; koho4 {z čeho, čím})
hlučně, prudce vytrhovat ze spánku, z klidu nebo z nějaké činnosti, budit, rušit:
burcovat spáče
Dítě svým křikem burcuje celý dům.
Ze spánku je burcuje sbíječka.
Budík mě burcuje v pět ráno.
2. (kdo, co burcuje koho4, co; k čemu; do čeho; proti čemu, proti komu; z čeho)
naléhavě, důrazně podněcovat, pobízet k aktivitě, k nějaké činnosti:
burcovat veřejnost / dav
burcovat k protestům
burcovat spoluhráče do boje, burcovat národ k boji proti nepříteli
burcovat lidi z letargie
Neúnavně burcoval proti reformě zákona.
Kniha burcuje fantazii.
Moderátorka burcuje diváky k potlesku.
Fanoušci burcovali tým k lepším výkonům.
◊ burcovat na poplach
důrazně a naléhavě upozorňovat na nebezpečí, varovat před ním a podněcovat ostatní k aktivitě:
Policisté burcují na poplach a zpřísňují dohled na silnicích v souvislosti s dodržováním rychlosti.
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1, 2 → vyburcovat
dokonavé k 1 → zburcovat
dokonavé k 1, 2 → zburcovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[burcovat]
(1. j. -cuji, -cuju, 3. j. -cuje, 3. mn. -cují, -cujou, rozk. -cuj, čin. -coval, trp. -cován, podst. jm. -cování)
sloveso nedokonavé
expresivní
1. (kdo, co burcuje koho4; koho4 {z čeho, čím})
hlučně, prudce vytrhovat ze spánku, z klidu nebo z nějaké činnosti, budit, rušit:
burcovat spáče
Dítě svým křikem burcuje celý dům.
Ze spánku je burcuje sbíječka.
Budík mě burcuje v pět ráno.
2. (kdo, co burcuje koho4, co; k čemu; do čeho; proti čemu, proti komu; z čeho)
naléhavě, důrazně podněcovat, pobízet k aktivitě, k nějaké činnosti:
burcovat veřejnost / dav
burcovat k protestům
burcovat spoluhráče do boje, burcovat národ k boji proti nepříteli
burcovat lidi z letargie
Neúnavně burcoval proti reformě zákona.
Kniha burcuje fantazii.
Moderátorka burcuje diváky k potlesku.
Fanoušci burcovali tým k lepším výkonům.
◊ burcovat na poplach
důrazně a naléhavě upozorňovat na nebezpečí, varovat před ním a podněcovat ostatní k aktivitě:
Policisté burcují na poplach a zpřísňují dohled na silnicích v souvislosti s dodržováním rychlosti.
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1, 2 → vyburcovat
dokonavé k 1 → zburcovat
dokonavé k 1, 2 → zburcovat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)