burácivý
[buraːcɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
expresivní
1.
znějící silným, ohlušujícím zvukem:
burácivý rachot
burácivý zvuk hromu
burácivé motory závodních aut
Burácivý výstřel ho na chvíli úplně ohlušil.
Zařval na ně mohutným burácivým hlasem.
2.
velmi hlučný, intenzivní, projevovaný s nadšením, nesouhlasem ap.:
burácivý jásot
burácivé nadšení
burácivé skandování protestujících
Ozvalo se burácivé hurá.
Po skončení projekce trval několikaminutový burácivý potlesk.
3.
zaměřený na vnější efekt, upoutání pozornosti:
Řečník burácivými slovy zakrýval, že nemá fakta.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[buraːcɪviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
expresivní
1.
znějící silným, ohlušujícím zvukem:
burácivý rachot
burácivý zvuk hromu
burácivé motory závodních aut
Burácivý výstřel ho na chvíli úplně ohlušil.
Zařval na ně mohutným burácivým hlasem.
2.
velmi hlučný, intenzivní, projevovaný s nadšením, nesouhlasem ap.:
burácivý jásot
burácivé nadšení
burácivé skandování protestujících
Ozvalo se burácivé hurá.
Po skončení projekce trval několikaminutový burácivý potlesk.
3.
zaměřený na vnější efekt, upoutání pozornosti:
Řečník burácivými slovy zakrýval, že nemá fakta.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)