bukolika
[bukolɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.<řec.⟩
1. v mn. i bukolika (2. mn. -k) podstatné jméno rodu středního, literární věda
literatura, zejména poezie, idylicky zobrazující prostý venkovský, zejména pastýřský život • takový literární žánr:
psát bukolika
Mezi básníkovu tvorbu patří také latinské bukoliky.
2. knižní
prostý, klidný, harmonický život, idyla, selanka:
Byly to idylické časy, hotová bukolika.
Život na venkovském statku nebyl ani bukolikou, ani pastorální idylou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bukolɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.<řec.⟩
1. v mn. i bukolika (2. mn. -k) podstatné jméno rodu středního, literární věda
literatura, zejména poezie, idylicky zobrazující prostý venkovský, zejména pastýřský život • takový literární žánr:
psát bukolika
Mezi básníkovu tvorbu patří také latinské bukoliky.
2. knižní
prostý, klidný, harmonický život, idyla, selanka:
Byly to idylické časy, hotová bukolika.
Život na venkovském statku nebyl ani bukolikou, ani pastorální idylou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)