bujaře
[bujaře]
(2. st. -eji)
příslovce
1.
s (divokým, prudkým) projevem životní síly, energie, radosti ap.:
bujaře oslavovat
bujaře se loučit se starým rokem
Na tanečním večírku bujaře křepčil.
Letošní narozeniny nebudu slavit bujařeji než jindy.
2.
(o rostlinách)
s velkou mírou, rychlostí, vydatností růstu, ve velkém množství syn. bujně 1:
Na jaře všechno bujaře roste.
S trvalkami může zahrada bujaře kvést až do podzimu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bujaře]
(2. st. -eji)
příslovce
1.
s (divokým, prudkým) projevem životní síly, energie, radosti ap.:
bujaře oslavovat
bujaře se loučit se starým rokem
Na tanečním večírku bujaře křepčil.
Letošní narozeniny nebudu slavit bujařeji než jindy.
2.
(o rostlinách)
s velkou mírou, rychlostí, vydatností růstu, ve velkém množství syn. bujně 1:
Na jaře všechno bujaře roste.
S trvalkami může zahrada bujaře kvést až do podzimu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)