bujně
[bujňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
(o rostlinách, vlasech ap.)
s velkou mírou, rychlostí, vydatností růstu, ve velkém množství:
bujně rostoucí keř
zahrada plná bujně kvetoucích trvalek
muž s bujně zarostlou bradou
ostříhat bujně rašící výhony
Bujněji rostoucí odrůdy ovocných stromů prořezáváme méně.
2.
s (divokým, prudkým) projevem životní síly, energie, radosti ap. syn. bujaře 1:
bujně se radovat / dovádět
bujně slavit příchod nového roku
Bujně si poskočil.
Koně bujně pohazovali hlavou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bujňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
(o rostlinách, vlasech ap.)
s velkou mírou, rychlostí, vydatností růstu, ve velkém množství:
bujně rostoucí keř
zahrada plná bujně kvetoucích trvalek
muž s bujně zarostlou bradou
ostříhat bujně rašící výhony
Bujněji rostoucí odrůdy ovocných stromů prořezáváme méně.
2.
s (divokým, prudkým) projevem životní síly, energie, radosti ap. syn. bujaře 1:
bujně se radovat / dovádět
bujně slavit příchod nového roku
Bujně si poskočil.
Koně bujně pohazovali hlavou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)